• Výstavy & akcie
• Aktuality
• Knižný register
• Súťaže
• Ankety
• O stránkach
• RSS
• Kontakt
• Mapa stránok

Egyptica - projekty

» 01:
Významné ženy» 02:
Predstavujeme...» 03:
Súkromné hrobky



Súvisiace: Predstavujeme ... Český egyptologický ústav UK Jozef Hudec Jaromír Kozák »»
Jaromír Krejčí Carl Richard Lepsius Dušan Magdolen

Jaromír Kozák

Nevím byla-li kdy doba, když jsem se nezajímal o minulost. Již v osmi letech jsem se stal členem Československé archeologické společnosti a v devíti jsem viděl britský film pro děti Údolí králů. Neuchvátil mne smyšlený dobrodružný příběh, ale vykopávky a zejména pohled na původní egyptské předměty. Bylo to, jako kdybych viděl něco z domova. Toto byl jen první krok na dlouhé cestě. Od té doby jsem se aktivně zajímal o kulturu starého Egypta, byť v letech 1971 až 1989 bylo k dispozici velmi málo knih a dlouho jsem dokonce nemohl ani zjistit kde je Československý egyptologický ústav. Druhým krokem byly knihy pana Zamarovského, kde jsem se poprvé mohl setkat s hieroglyfy. Byl tím vyvolán celoživotní zájem o ně a zároveň se mi již tehdy zdálo, že není všechno v pořádku s naším názorem na ně. Nepřipadalo mi na příklad logické, že Egypťané vynechávali samohlásky. To, co jsem tehdy jen cítil, mohu teprve nyní vysvětlit.

Třetím krokem bylo získání odborných knih ze zahraničí, hlavně Gardinerovy egyptské mluvnice, z níž se dodnes vyučuje, ač je silně zastaralá a překonaná. Ta mi poskytla první poučené seznámení s hieroglyfy. Pan Zamarovský byl jen poučený laik, byť jeho knihy dodnes dobře slouží k propagaci poznání starověkých kultur. Čtvrtým krokem bylo rozhodnutí přeložit a pochopit Egyptskou knihu mrtvých. Když jsem jí četl v anglickém překladu, pochopil jsem, že tudy cesta nevede, protože text nedával dobrý smysl a byl zjevně zpřeházený. Bylo třeba vyjít z originálu a použít i poznatky dalších vědních oborů, především transpersonální psychologie. Tehdy světem hýbaly poznatky Dr. Moodyho a já jsem si položil otázku: „Nejsou-li posmrtné zážitky fantazií, nemohou být popisovány i v Egyptské knize mrtvých?“

Posledním krokem bylo, když jsem začátkem roku 1989 narazil na Československý egyptologický ústav a setkal se s prof. Vernerem. Shodou okolností se tehdy otevíral po devatenácti letech ročník na filozofické fakultě a profesor Verner se zeptal: „Proč si nepodáte přihlášku ke studiu?“ V tom okamžiku se stalo naplnění projektu zpracování Egyptské knihy mrtvých reálnějším a u přijímacích zkoušek jsem též na otázku co mne přivádí odpověděl, že překlad tohoto duchovního arcidíla.

Starověký Egypt pro mne nikdy nebyl mrtvou kulturou a řekl bych, že ani starověkou. Vždy byl pro mne současnější než ten dnešní, který patří spíše do arabského světa. Přesto však do něho nepatří zcela, protože v Egypťanech stále dřímá jiskra jejich veliké kultury. Jak málo stačí k jejímu probuzení se ukázalo, když koncem 19. století byly objevené mumie řady faraónů, ukryté v Deir el-Bahari, převážené do Káhiry. Prostí Egypťané jim zcela spontánně vzdávali čest stejným způsobem jako v dobách když žili. Až překvapivé bylo vyjádření Jeho Excelence velvyslance Egyptské arabské republiky o tom, co dodnes pro Egypťany znamená Egyptská kniha mrtvých, když se zúčastnil křtu jejího vydání v mém překladu.

Protože pro mne Egypt faraónů dýchá životem, nepovažuje jeho výzkum jen z pozice archeologie za dostatečný. Je třeba využívat poznatky z mnoha oborů. Nejdůležitější samozřejmě je, co může starý Egypt dát dnešku. Ukazuje se, že více než bychom mohli očekávat. Opět se potvrzuje dávno a mnohokrát ověřená zkušenost, že staré zprávy jsou pravdivé. Za nejdůležitější bych považoval duchovní odkaz starého Egypta, který ohromoval ostatní a národy a jemuž jsme se ani my dosud nevyrovnali. Dnes opět ožívá.

Předně není správné, že musí být něco jako neortodoxní egyptolog. Pravda je totiž jen jedna. Díky lidské omezenosti je to však patrně nezbytné. Až příliš často se musela pravda prosazovat těžce. Čtenáři, posluchači na přednáškách i žáci měli již dávno možnost se přesvědčit, že cokoli tvrdím se zakládá na argumentech. Protože vědí, že nejsem „záhadolog“ přijímají to dobře. Mohu se samozřejmě i mýlit, ale názor mohu změnit jedině na základě argumentů a důkazů a ne proto, že se to někomu nelíbí. Objevily se i nepříznivé kritiky. Ty byly ovšem motivovány osobní nevraživostí a neznalostí. Skutečně kritický čtenář musel sám vidět jejich nekorektnost.

Jsem i šťastným držitelem stříbrného Bludného kamene. Klub Sisyfos jej uděluje těm, kteří údajně nejvíce svádějí na scestí. Síla jejich argumentů, respektive jejich nepřítomnost každému soudnému člověku nejlépe říká jací odborníci jsou v této organizaci shromážděni. Negativní cena od hlupáků je rovnocenná velmi kladnému ocenění od moudrých. Určitý negativní dopad bych doopravdy viděl jen při jednání s nakladatelstvími, která nejsou schopná sama nic posoudit a potřebují recenze. Zapomínají, že zdaleka nemusejí být upřímné. Kolega stěží odsoudí kolegovu práci, aby zase on neodsoudil jeho a naopak nepochválí to, co by mohlo dokládat jejich neschopnost. Naštěstí ne všechna nakladatelství recenze potřebují, a tak tímto postupem si škodí sama sobě spíše, ale ke čtenářům se to stejně dostane. Kdyby byly recenze opravdu odpovědné a upřímné, byl bych první, kdo by je uvítal.

Někdy je skutečně paradoxní a souvisí to s mnohdy nesolidními a nepoučenými nakladateli. Ideálně může být velmi přímá a rychlá. Aniho papyrus vyšel během čtyř měsíců ve špičkové kvalitě a poprvé s použitím hieroglyfů v textu. Nevydal jej ovšem ten, kdo si jej objednal. Naopak nakladatel Aniho papyru neví, vydá-li kurz hieroglyfické egyptštiny, i když si jej objednal a Aniho papyrus je jeho volnou součástí, protože může sloužit i jako čítanka delšího souvislého textu v hieroglyfech. Důvodem je, že nekvalifikovaně a ukvapeně podepsal smlouvu na překlad stručného kurzu, který není sám o sobě špatný, ale je šit na podmínky Velké Británie. Protože autoři sami vyučují, žáci si mohou sehnat mnoho dalších textů v hieroglyfech, mohou čerpat z profesionálních gramatik v angličtině a užívat slovníku, bylo toto v knize omezeno na minimum, takže trpí nedostatkem textů, obsahuje jen malý počet slov a úlomky egyptské gramatiky. Má-li sloužit v zemi, kde dosud nic jiného není k dispozici jako učebnice, je jasné, že čtenář si udělá určitou představu o egyptštině, ale v žádném případě se jí nemůže naučit. Kvůli tomu neví, co bude dále. V každém případě jednám i jinde a pokud nebude kniha vydána do doby než se sejdou žáci, bude jiná možnost, jak jim jí poskytnout.

Ve sféře egyptologie pracuji na kurzu hieroglyfické egyptštiny. V těchto dnech dokončuji jádro egyptské gramatiky. Na toto jádro – klasickou egyptštinu – budou nabaleny další jazykové fáze egyptštiny, pokud se v daných jevech liší, nebo pokud dané jevy v klasické egyptštině nejsou. To bude první svazek kurzu egyptštiny. Měl by seznamovat s celým systémem egyptské gramatiky a jak se vyvíjela v průběhu 4 000 let v písemné podobě. Snažím se zde skloubit maximální stručnost a přehlednost s maximální podrobností. Krom toho zde předkládám výsledky svých fonetických studií o tom, jak stará egyptština zněla. To by samo o sobě mělo usnadnit její zvládání a lepší zapamatovatelnost slov. V druhém svazku bude učebnice a rozsáhlá čítanka (při skutečně velkém rozsahu lze snadno rozdělit) a slovník.

Kromě zmíněného kurzu, celou řadu publikací. Nejaktuálnější je třísvazková Nauka Ježíše Krista o Světle. Jde o překlady textů a jejich výklad, které se všechny našly v Egyptě a o nichž máme důvod se domnívat, že obsahují jeho nezkreslenou nauku. Viděno čistě z hlediska egyptologa, jsou pro nás o to zajímavější, že nám překvapivě poskytují klíč k duchovnímu odkazu starého Egypta. Tím zároveň potvrzují, že Ježíš skutečně v Egyptě studoval. Pistis Sofie, která je součástí tohoto projektu, je těsně před vydáním.

Nechtěl bych být prorokem špatných zpráv, ale nelze vyloučit, že česká egyptologie se může dostat brzy do nezáviděníhodné situace. Zatímco dnes drží koncesi k vykopávkám v Abusíru prof. Verner, uznávaná světová kapacita, brzy o ní můžeme přijít. Prof. Verner jí již chtěl předat následovníkům ze zdravotních důvodů i proto, že by se chtěl věnovat spíše zpracovávání údajů a výuce, ovšem egyptská strana toto kategoricky odmítla. Je to zcela pochopitelné, protože nikoho jiného u nás na filozofické fakultě neznají, kdo by byl s ním srovnatelný co do vědecké erudice a počtu publikací. Je samozřejmé, že jí nebude moci držet do nekonečna. Tato situace jen nahrává tomu, že Abusir je velice lukrativní lokalita, o níž by měla zájem jakákoli expedice. Musíme si být vědomí, že když prof. Verner tuto koncesi získal, tak nám vlastně Egypťané dali práva výkopů v poušti, kde si byli jisti, že nic podstatného nemůže být objeveno… Alternativou terénním pracem je filologické bádání, případně studium dalších stránek života, jako je náboženství, apod. Česká škola v tomto směru od samého vzniku patřila k absolutní špičce, ale dnes již nemáme ani to. Nemáme nikoho srovnatelného s akademikem Lexou, prof. Černým, či prof. Žábou (ten byl první, kdo vyměnil velice slibnou filologickou kariéru za terénní průzkum).

Světová egyptologie bude nepochybně velice silně ovlivněna podmínkami přímo v Egyptě. Kvůli velice zhoršenému životnímu prostředí (kyselé deště a stoupající spodní voda nasycená umělými hnojivy, které ničí památky) vyhlásil Úřad egyptské památkové péče stop stav na všechny nové vykopávky v údolí Nilu a pozornost se přesunuje na záchranu památek. Může trvat i staletí něž budou práce obnoveny. Protože je toto všechno způsobeno Asuánskou přehradou, je možné, že nakonec může padnout rozhodnutí jí odstranit. K tomu však jistě nedojde do doby než bude mít Egypt jiný zdroj energie.

Revoluci v egyptologii může vyvolat pokračující poznání v přírodních vědách. Na příklad již nyní je možné určovat typ eroze a datovat jí. V případě Sfingy se ukazuje, že je mnohem starší, než by měla být. Další příklad poskytuje prof. Davidovič se svou již experimentálně ověřenou teorií geopolymerů, tedy umělých kamenů. Jak ukázal, zejména v okolí Gízy se nacházejí takové nerosty, z nichž lze umělý kámen snadno připravit. Egypťané k tomu nemuseli mít žádnou supervědu, ale jen stačilo, aby pozorně sledovali přírodu. Jak víme, v tom byli nepřekonatelní. Umělý kámen měl přitom objevit jeden z největších géniů starého Egypta a možná i lidstva – Imhotep. Naprostý převrat, a to možná nejen v egyptologii, může přinést zveřejnění objevů pod pyramidami v Gíze, pod Sfingou a v jejím okolí. Sotva půjde jen o chodby a komory, které byly geofyzikálně již dávno určené a dokonce nafilmované. Kdyby v nich nic nebylo, nebylo by jistě třeba je tajit. Egyptská strana dokonce staví kolem pyramid novou „berlínskou zeď“ a místo nechává hlídat ozbrojenými strážemi, aby se nikdo nepochyboval mimo dovolené oblasti. Protože je zároveň známo, že tam něco je, stupňuje se tlak na zveřejnění.

Preklady:
• R. J. Boscovich: Teorie přírodní filosofie sjednocenou na jediný zákon (v rukopise)
• Charles Fort: Nové země (v rukopise).
• Křesťanská kniha mrtvých (1994)
• Životopis sv. Issy (1994 )
• Egyptská kniha mrtvých, 3 sv. (2000-2003)
• Hermetismus - tajné nauky starého Egypta ( 2002)
• Etiopská kniha mrtvých (2004)
• Tibetská kniha mrtvých a její srovnání s Egyptskou knihou mrtvých (2007?)
• Pistis Sofie (2007?)
• Gnostické knihy mrtvých (rukopis)
• Aniho papyrus – Nejkrásnější Egyptská kniha mrtvých (2006)
• Dom Augustine Calmet: Pojednání o úpírech (s původní studií) (2006)
• Azíz bin Mohammed Nafásí: Průvodce poutníka na cestě za nejvzdálenějším cílem (2007)

Pôvodné práce:
• Spiritismus, zapomenutá významná kapitola českých dějin. (2003)
• Svět léčitelství I – Psychoenergetika, léčba životní silou (2005)
• Nahlédnutí za oponu smrti, aneb Dávné prožitky klinické smrti v Evropě (2005).
• Tajemné v českých kronikách (2005).
• Esoterický Egypt 1+2 (2005, 6), spolu s J. Westem